A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Tunisko - Cestopisy

Autem po Tunisu 12/2007

Splněný sen o cestě na Saharu.

Prosinec 2007

- Od poznávacího zájezdu po Maroku, který jsem absolvoval před dvěma léty s Čedokem - čímž zdravím super průvodce Libora Kubelku, ve mne dřímala touha vyrazit na Saharu a jen tak se po ni toulat.

Vloni koncem listopadu všechno správně dozrálo a já cítil že musím vypnout v práci a někam zmizet .

Oprášil jsem svoje touhy a s podporou přítelkyně Kačenky koupil nejlevnější pobytový zájezd do Tunisu na Djerbu - hotel Prima Life Garden Park s polopenzí a 6.12.07 jsme odletěli.

Cesta letadlem utekla jako voda a my byli zanedlouho v hotelu. Hotel je docela pěkný, s vnitřním i venkovním bazénem a k moři asi 300m. V tuto roční dobu je ale v Tunisku 20 - 24 C a teplota vody v moři kolem 18C což pro nás na koupaní opravdu není.

S tím jsme ale počítali a tak nastalo shánění auta se kterým budeme moci vyrazit na vysněnou toulku po Tunisku. Jako nejrozumnější možnost se ukázalo půjčit si auto prostřednictvím našeho delegáta v hotelu. Byl to Tunisan mluvící slušně česky a jeho ochota nám dávala naději, že v případě poruchy, nebo nehody nezůstaneme sami v poušti. Nakonec to byla dobrá volba. Pocit že nejsme úplně sami nám hodně pomohl a při vrácení poškrábaného a zapískovaného auta by nás nejspíš v půjčovně ukamenovali.

Tak nastává druhý den pobytu na Djerbě. Po rychlé snídani dostáváme klíče od auta / 70TD/den - cena možná vysoká, ale zato zánovní Renault Talia . Kačka zabalila kufr na cestu / plavky a zimní boty necháváme v hotelu na pokoji/ šoupla ho do auta, nabirame „plnou“ po 1,2 TD/l a vyrážíme.

1. den výletu - neděle

Cesty jsou prázdné, auto šlape jak hodinky a my opouštíme Djerbu po Římské cestě na pevninu a dále směrem na Medenine. Po propletení městem přijíždíme k sýpkám v Metameuru. Teprve tady poznáváme genialitu nápadu jet na Saharu v prosinci. Nikde ani živáčka, nikdo nechce vstupné, nikdo nic nevnucuje a ani si nás nevšímá - prostě jen my dva. Po prohlídce vyrážíme dále. Cíl - Ksar Gilane - malá oáza v poušti. Musím přiznat, že jsme si ještě před odletem koupili podrobnou mapu a průvodce - shodou okolností a nevědomky Loney Planet . Což jsme později ocenili. Nechceme se vracet zpět do Medenine a tak vyrážíme podle mapy po „okreskách“. Asfaltka mizí po 2 km a my se řítíme po kamenité pistě porostlé trsy suché trávy. Po 40 km se objevuje asfaltka a my zdolávali serpentiny až do malého městečka Beni Khedeche. Za městečkem cesta mizí a zůstávají jen vyjeté koleje v písku. No ne zas tak úplně - písek a kamení je v šíři 10 - 15 m odhrnutý stranou a pod koly je udusaná písčitá zem. A teprve tady to je ta moje vysněná cesta. Krásně se klikati rozlehlým údolím mezi kamenitými kopci . Cesta se postupně rozpadá a je třeba čím dál častějších rychlých průjezdů úseků zavátých pískem. Po 65 km a 3 hodinách cesty s občasnými zastávkami na rozjímání a „blbnutí“ na okolních dunách poprvé zapadáme. Máme ale štěstí v neštěstí. Kousek před námi je zapadlý Pick-Up nešťastných domorodců, kteří již podle množství kamení podložených pod autem vykopávají z písku svůj stařičký Peugeot asi pěkně dlouho. Naše svaly jim přicházejí vhod a po chvíli je auto na pevné cestě. Naštěstí chápou naší situaci a ochotně pomáhají vykopat a vytlačit našeho Renaultka na pevnou cestu. My jen okukukujeme „technologii“ vyproštění. Nakonec sbíráme plastové kryty klimatizace, které naši pomocníci zahodili v zápalu boje do pouště a vyrážíme. Posledních pár km již je opět po asfaltu. Ksar Gilane? - zvláštní - oása v písečných dunách částečně zavátá s termálním pramenem a jezírkem. V době naší návštěvy téměř opuštěná. U horkého pramene si dáváme kávu a mátový čaj. Okolní nekonečné písečné duny nás vábí k zablbnutí na 4 kolce, ale mladí Tunisané smlouvání po 15 min. nějak nezvládají a nepůjčují nám nic. Kačce se tady ale vůbec nelíbila a tak se v podvečer ještě vydáváme na sever podél ropovodu a již za tmy dorážíme do Douz. Po chvílí bloudění městem nás zachraňuje zašlá reklama na průčelí domu - hotel 20 MARS. Jsme trošku rozmlsaní a tak volíme nejdražší pokoj se sprchou, WC a klimatizací, kterou nakonec v noci využíváme na topení. Rychlé zabydlení a hurá do města. To nás ale zcela překvapilo. Liduprázdné a pochmurné město. Nám již ovšem příšerně kručí v břiše a tak usedáme v restauraci „ALIBABA“. Majitel se dává do konverzace / ruce a nohy téměř nestíhají/. Na stole se za chvílí objevuje Kačenčine nezbytné kafe s mlékem a já přeslazený mátový čaj. Ale ne jen to! Majitel přináší pamětní knihu a pobízí ať mu něco napíšeme. Kačka to řeší po svém a píše česky: „Zdravíme všechny pocestné kteří jsou srabi jako my a troufli se posadit jen tady, naproti policejní stanice.“. Šefík byl šťastný a začal nosit fotoalba. Prohlížíme a napadla nás spásná myšlenka. Vybíráme fotku stolu na kterém leží talíř s řízkem a hranolkama. Ukazujeme na ni se slovy to si dáme k jídlu! Majitel pohotově odpovídá - to je u kamaráda v poušti. My v tu chvíli rezignovali a večeře se rozplynula. Cokoli si objednat k jídlu u araba co neumí anglicky je nemožné. Takže opět suchá bageta a spát.

2. den výletu- pondělí

Ráno opět vyrážíme. Chvíli projíždíme datlovými háji , míjíme prázdné velbloudí seřadiště za městem a chvíli ležíme na dunách. Před polednem se vydáváme dál na cesty.První větší město je Kiblí, zastavujeme a kupujeme vodu, zeleninu a bagety. V obchodě nás odchytila starší paní a táhne nás do vedlejší „garáže“ s nápisem restaurace. Prázdná místnost se třemi stoly. Stařenka nás táhne do kuchyně 2 x 3m a nám se při pohledu na začmouzenou a zašlou místnost podlamují nohy. Paní je moc příjemná a ochotně nadzvedává pokličku na hrnci,otevírá ledničku a posunkama nabízí kuřecí řízky,…. Hlad nás zlomil a stalo to zato. Parádní hostina o třech chodech za 100,- Kč pro dva. Paráááda. Pelášíme dále, přejíždíme solné jezero Šot al-Džaríd kde sjíždíme z cesty a na nekonečné planině hledáme písečné růže. A opět cesta až do horské oasy Tamerza. Ubytováváme se na okraji vesnice. Majitel - stařičký černoch stojí ve dveřích snad již od rána a vyhlíží hosty. Ubytováváme se a jsme jediní hosté.

3. den výletu - úterý

Ráno po obvyklé snídani - bageta,máslo,marmeláda,čaj,které jsou vždy v ceně ubytování, prošmejdíme snad celou oasu a začínáme se vracet. Kousek za vesnicí je nádherná propast s vodopádem. Vzhledem k tomu, že za vjezd do propasti chtějí domorodci nehorázné vstupné pokračujeme dále a kocháme se „jen“ pohledem z hora z cesty. Další oasa je Chebika. Náš Renoltek se vyjímá na parkovišti mezi samými „Džípy“. Jo klasika - turisté, ale je jich tu jen pár, se procházejí po chodníčcích a my jako kamzici poskakujeme po okolních skalách a hledáme zkameněliny. Kousek za vesnicí odbočujeme v pravo mimo silnici a po slané pustině uháníme přibližně 20 km a stále se snažíme dojet k vodní ploše na obzoru. Nedaří se, je to přeci jen fata morgána a my se raději otáčíme. Máme obavy že již můžeme být v Libyi.Dále vede naše cesta do Nefty. Zastavujeme se na pozdní oběd v bufetu u cesty kde grilují kuřata. Pěkně nás natáhli. V průvodci se dočítám že kousek za Neftou se natáčely Hvězdné války a tak se tam vydáváme. Za městem končí asfaltka a my jedeme po tvrdé písečné cestě. Ta se stále zhoršuje, je to jako tankodrom. Cesta se mění v písečné duny a my končíme 15 km za městem totálně zapíchnutí v písku. Po půl hodině projíždí kolem nějaký Džíp zazobaného Tunisana s ochrankou. Vytahují nás zpět na pevnější cestu a čekají až se obrátíme a budeme vracet zpět. To jsem ale uznal i já že to dále opravdu nepůjde.No je pravda že v průvodci bylo psáno - výlety s Džípy! Za tmy jsme dojeli do Tuzíru. Večerní procházka městem byla fajň a stihli jsme i večeři! Jídelní lístek v Angličtině! Luxus! ale jen těstoviny se skopovým, velbloudem … .

4. den výletu - středa

Poslední den našeho výletu jsme se již jen vraceli. Návštěva Matmaty stojí určitě zato. Podzemní bydlení je vymakané a praktické. Prolezli jsme par opuštěných domů, ale těch obydlených byla opravdu spousta.Návrat do našeho hotelu na Djerbě už byl jen rutina.

Poslední dva dny jsme věnovali prohlídce ostrova taxíkem. Krokodýlí farma - hrůza jeden krokodýl na 3 m2.

Závěrem musíme konstatovat jediné: Výborný způsob odreagování a poznání skutečného života prostých lidí v době bez turistů.

PS: 9.10.2009 odlétáme na podobnou cestu ale tentokrát do EGYPTU. Nechcete se přidat?

Vlada-Katka@seznam.cz

další cestopisy
Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Jitkaumlau 02.01.2010 11:00
 

Srdečně zdravím. Cestopis je krásně napsaný. Připomněla jsem si naši cestu na Tuniskou Saharu , ale s CK. Sami bychom si už netroufli.Hodně dalších cest a cestopisů přeje Jitka.

  • Anonym (1)
Jirka Strnad
28.01.2009 20:39 77.236.210.***
 

Skvělý výlet do pouště ! Jste má krevní skupina.
Něco podobného jsem uskutečnil s dcerami před 8 lety,
ale v menším, na severu Tuniska pod Zaguanem. Do toho Egypta bych se s vámi přidal, ale manželka by nejela
a samotný by jsem nejel.
Hodně zdaru na vašich cestách
Jirka

  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze